Sledujte, co lidé dělají, ne co říkají

„Miluji tě.“ „Budu tu pro tebe.“ „Můžeš mi věřit.“ Na těchto slovech záleží, důvěra však roste tehdy, když je činy v průběhu času potvrzují.

Nejde o to stát se cynickými. Lidé mohou svá slova myslet vážně, a přesto mít potíže je naplnit. Důležité je, zda si nesouladu všimnou, přijmou odpovědnost a upřímně se pokusí situaci napravit.

Praktický princip: porovnávejte vyslovené záměry s opakovaným chováním. Zvažte, co člověk slibuje, co skutečně dělá a jak reaguje, když se vás jeho jednání dotkne.

Někdo může schůzku zrušit kvůli skutečné nouzové situaci. Opakované rušení bez komunikace vypovídá o něčem jiném. Někdo jednou nemusí být v těžké chvíli k dispozici; trvalý vzorec nepřítomnosti bez péče či snahy o nápravu má větší váhu.

Jediná chyba člověka nedefinuje. Sledujte opakované chování v čase a v různých situacích a ponechte přitom prostor pro okolnosti, převzetí odpovědnosti a změnu.

Všímání si slov i činů vám může pomoci rozhodovat se uvážlivě, aniž byste příliš rychle dospěli k jistému závěru.